Vláknina - víte, jaký druh kdy užívat?

Co tedy vláknina je? Jde o směs polysacharidů a oligosacharidů rostlinného původu s jednoduchým rozdělením - na rozpustnou a nerozpustnou vlákninu. První forma je bobtnavá, s prebiotickým efektem, protože slouží jako podhoubí pro zdravé bakterie v našem mikrobiomu. Tím že umí bobtnat, zpomaluje funkce trávicích enzymů a činnost rozpouštěcích kyselin, takže shrnuto - cítíme se mnohem déle sytí a později přichází pocit potřeby vyprazdňování.

Naopak nerozpustná vláknina je něco jako kartáč v našem zažívání. Neberte to špatně, tato funkce je někdy rozhodně vítána, především, pokud trpíte zácpou. Nerozpustná vláknina zažívacím traktem projde bez změny podoby a napomáhá tak peristaltice střev. Musíme však brát v potaz, že urychlení pohybu potravy v našem trávení snižuje také vstřebatelnost všech živin.

Nyní už asi víte, jaký typ vlákniny kdy potřebujete a jak se bude chovat ve vašich střevech. Který typ ale kde najít, když vlákninu obsahuje nejen rostlinná strava, ale také luštěniny, ovoce a obiloviny?

Fakt je ten, že skoro vždy najdeme v potravě oba druhy vlákniny (samozřejmě ne ve stejném poměru). Je tedy složité, abychom při průjmech nebo IBS (Irritable bowel syndrome - syndrom dráždivého střeva) dokázali vyřadit nerozpustnou vlákninu a dostali do sebe pouze tu s prebiotickým efektem - rozpustnou?

Existuje jednoduchá pomůcka - nerozpustná vláknina, ta tvrdá, je především ve formě slupek, zrníček a nitek, které tak rády zůstávají mezi zuby, což je typické pro obiloviny nebo některé luštěniny a semínka.

Rozpustná vláknina je bohatě například v kukuřici, hruškách, broskvích nebo jablkách a nesmíme zapomenout také na brambory.

Opomíjeli jste dosud vlákninu? Pokud se to “chystáte rozjet”, doporučujeme začít pomalu, nechat mikrobiom navyknout. Nejde pouze o řešení různých následků, ale hlavně o prevenci mnoha gastrointestinálních onemocnění, minimalizaci možnosti vzniku rakoviny tlustého střeva nebo hemoroidů. Denní příjem vlákniny obecně by měl být přibližně 20 - 30 g u dospělých a 10 g u dětí.

Autor: Martin Kuška